Ráno, kterého jsem se dlouho obával přišlo nečekaně rychle. Budík se rozdrnčel pronikavým tónem a já se probudil zpocený a nervózní. Nikdy dříve bych si nepomyslel, že ta skutečnost se mnou tak pohne a já budu muset řešit svoji budoucnost. Při pohledu ven ze střešního okna nad mojí postelí mi udělají radost paprsky vycházejícího slunce a to mi dodá sílu se zvednout z postele. Ano, je dobře, že jsem se nenechal zviklat a udělal si ložnici právě v této místnosti. Pohledy z něj mi dělají radost.

Jsem to skutečně já?

Stále mi to nedochází a i při snídani se lehce chvěju při pomyšlení, že dnes musím podstoupit ten zákrok, na který se dlouho připravuji. Věřím tomu, že vše dobře dopadne a já zase budu moci pozorovat slunce střešními okny ve svojí ložnici.